Prohlídky probíhají standartním způsobem, s průvodcem. Ve vnitřních prostorech je nutno mít nasazený respirátor.

Tvrzový pěchotní srub T-S 72

T-S 72   Tvrzový pěchotní srub oboustranný, pravokřídlý

NEPOSTAVEN

Odolnost IV, plánovaná kubatura 3.140 m3 betonu, předpokládaná betonáž říjen 1938, posádka  42 mužů.

Centrum Stachelbergu má předpolí tvořené do hloubky několika set metrů mírně svažitými loukami, které pro útočníka představují vhodný tankový terén. Ten hlouběji do předpolí přechází v zalesněné svahy, které úžlabinami spadají do údolí potoka  Ličná a pro  obránce  vytvářejí velmi  nebezpečné hluché prostory. Tady se může útočník skrytě soustředit před zahájením útoku na tvrz. Pomyslný střed obrany zde zaujímá pěchotní srub T-S 72.

Do jeho levé části je umístěna otočná kulometná věž (OR) s dvojčetem těžkých kulometů. Ta měla čelními palbami pokrýt otevřený terén před tvrzí. Vpravo je střelecká místnost s protitankovým kanónem (d-4k) a dvojčetem těžkých kulometů (2k) - odtud byly vedeny palby na obranu pravého křídla tvrze. V pravém ochranném křídle je instalován pěchotní zvon pro lehký kulomet (Zlk).

Půdorys horního patra T-S 72. Hlavní zbraně červeně, pomocné lehké kulomety modře.
Řez otočnou kulometnou věží.

Otočná kulometná věž „OR“.

Byla určena k vedení čelních kulometných paleb do předpolí pevnostní linie. Pevnou část věže tvořil předpancíř o váze 83,7 tun, zabudovaný do speciální šachty pěchotního srubu. Nejdůležitější část věže představovala otočná pancéřová kopule (36 tun)  a strojní zařízení. Výzbroj sestávala z dvojčete těžkých kulometů vz.37. Otáčení věže se provádělo elektricky, nouzově též ručně. Výroba věží byla zahájena, do září 1938 se však žádnou z nich nepodařilo instalovat do pevnostního objektu.

Legenda k řezu:

  1. otočná kopule z pancéřové oceli (30 cm)
  2. pevně zabetonovaný předpancíř (45cm)
  3. dvojče těžkých kulometů vz. 37
  4. strojovna - elektrický motor pro otáčení věže

Dělostřelecký pozorovací zvon (Zp) uprostřed objektu tvořil hlavní pozorovatelnu dělostřeleckého srubu T-S 77, pomocnou pozorovatelnu dalších dělostřeleckých objektů Stachelbergu i sousední tvrze Poustka. Odtud by se naváděly palby do prostorů od Žacléře na severu přes Libavské sedlo, údolí potoka Ličná, náhorní plošiny nad Bernarticemi a Zlatou Olešnicí a dále přes Poustku a Jestřebí hory až na jih do údolí řeky Úpy.

Pohled z čela na objekt T-S 72, takto by ho viděl nepřítel. Vpravo otočná kulometná věž, dole pozorovací zvon.
Řez pěchotním srubem T-S 72. Dobře vynikne celková mohutnost - objekt měl mít tři patra.

Po stránce stavební se jedná o raritní objekt - jako jeden z mála pěchotních srubů je třípatrový. Důvodem je jednak svažitý terén (objekt tento svah svým tvarem kopíruje) a dále požadavek, aby pozorovací zvon na čele srubu nebránil ve výstřelu otočné kulometné věži - byl proto umístěn podstatně níž. Takto členitý objekt měl za následek velkou kubaturu betonu (téměř stejnou s pěchotním srubem T-S 73) - patřil by tedy k největším pěchotním srubům československé pevnostní výstavby.

Zajímavost: Pro svou důležitost prodělal pěchotní srub T-S 72 z hlediska palebného systému podstatný vývoj. Původně, v roce 1936, byl navržen jako oboustranný dvoukřídlý objekt s dvěma střeleckými místnostmi. Vpravo i vlevo protitankový kanón, vpravo též dvojče těžkých kulometů. Kulometné dvojče vlevo mělo čelními palbami postřelovat louky v předpolí. Proto bylo umístěno na střeše v pancéřové kopuli, která dobře odolávala čelním palbám nepřátelského dělostřelectva. Takto řešený palebný systém byl ovšem považován za pasivní. Proto byla do levé poloviny srubu místo protitankového kanónu, dvojčete těžkých kulometů v kopuli a lehkého kulometu v pěchotním zvonu naplánována otočná kulometná věž (OR). Ta měla nahradit i dvojče těžkých kulometů v sousedním pěchotním srubu T-S 73 a zvon s lehkým kulometem v minometném srubu T-S 79. Tady ovšem vyvstává otázka: Mohlo skutečně dvojče těžkých kulometů, byť umístěné v otočné pancéřové věži, nahradit palby protitankového kanónu, pěti těžkých kulometů a dvou kulometů lehkých?

Dobová fotografie postaveného bednění T-S 72. Objekt byl roku 1938 připraven k betonáži.
Současný stav - na základové desce stojí kovová stavba sloužící jako nouzový východ z podzemí. tvrze.

Současný stav: Srub zůstal rozestavěn. Byla vybudována základová deska, schodišťová a výtahová šachta do podzemí tvrze, hluboká 40 metrů. Ta dnes slouží jako druhý (nouzový) východ z návštěvnické trasy v podzemí. Nedaleko základové desky stojí panel naučné stezky "Opevněné Trutnovsko".

Na šachtu navazuje v podzemí cca 10 metrů dlouhá vybetonovaná chodba, dále pokračuje chodba jen vylámaná. 

Překážky: Na čele Stachelbergu byly vesměs protitankové. ŘOP z důvodu členitého terénu a hluchých prostorů na pravém křídle tvrze musel přepracovat systém překážek a vznikl unikát: Pravokřídelním objektem Stachelbergu (z hlediska palebného systému) se stal v centru tvrze ležící pěchotní srub T-S 72. Odtud proto vychází intervalová protitanková překážka vpravo k samostatnému pěchotnímu srubu T-S 69. Zůstala nedokončena. V terénu je patrno několik set metrů betonového prahu. Práce na intervalové překážce k sousednímu pěchotnímu srubu T-S 73 vlevo  patrně nebyly zahájeny.