Prohlídky probíhají každou sobotu ve 13:00. Ve vnitřních prostorech je nutno mít nasazený respirátor.

Dvorští gymnazisté pomohli Stachelbergu

Dvorští gymnazisté zjišťují, co vše se pod pojmem Stachelberg schovává.

Článek je převzatý od studentů, kteří nám pomohli. Děkujeme jim za jejich odvedenou práci!

Již od roku 1956 funguje projekt Cena vévody z Edinburghu (dále DofE), který má své centrum i na našem gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem. Součástí DofE je dobrodružná expedice symbolizující zakončení několikaměsíčního snažení zúčastněných studentů. Naše sedmičlenná skupina se rozhodla vydat s krosnami na zádech na nedaleký Stachelberg, aby se o něm, jakožto nová dospívající generace, dozvěděla víc, než zná z vlastního povědomí.

Mohutný vojenský komplex, kdysi vedoucí podél hranic s nacistickým Německem, zná z okolí Trutnova takřka každý jako jednu velkou pevnost. Opak je však pravdou. „Většina lidí si myslí, že se jedná pouze o tento bunkr, ale ve skutečnosti měl celý Stachelberg být soustava několika objektů spojených podzemím.“ prozradil koordinátor péče o dárce Marek Šikola. 

Historie výstavby Stachelbergu začíná jedenáct měsíců před uzavřením Mnichovské dohody, kdy se zrodila myšlenka vybudovat pohraniční opevnění zaručující ochranu Československa. Během následujících dvou let měl vzniknout obr výjimečný svou strukturou – podzemní město spojující jedenáct objektů. Události roku 1938 však veškeré plánování překazily. Úmysly tehdejšího vůdce německé říše Adolfa Hitlera vypovídají o všem: „Současné Československo je třeba zlikvidovat, protože disponuje čtyřiceti divizemi a svazuje mi ruce vůči Francii.“ Z původního plánu vytvořit komplex jedenácti objektů se stihl postavit pouze jediný a to známý pěchotní srub T-S 73, na kterém celá naše výprava pobývala a během expedice vypomáhala. Další tři měly vybudovanou základovou betonovou desku a zbylé objekty zůstaly ve fázi příprav.

 

Při návštěvě tohoto historického pěchotního srubu mohou turisté zavítat do místního muzea rozděleného na dvě expozice. „Ta první část se zabývá československým opevněním – z čeho se stavělo, jaké typy objektů se v něm nachází a s jeho historií od roku 1938 až po rok 1945.“ vysvětluje Šikola, který zároveň prozradil, že slabost má především pro technické prvky celého opevnění. Součástí prohlídky je také procházení podzemními chodbami, do kterých se lidé dostávají šachtou hlubokou 34 metrů. Při otázce, jaké přicházejí emoce po prohlídce, byla Markova odpověď celkem jednoznačná a plná úsměvu: „Tam se asi nenacházíme s jinou reakcí, než že jsou všichni zadýchaní po tolika schodech.“ Zájemci se mohou také podívat do střelecké místnosti. „Mám trochu pocit, že to na mě každou chvíli vystřelí." tvrdí většina naší výpravy ve chvíli, kdy se postavila tváří v tvář jedné ze zbraní vyčnívající z opevnění. 

Pokud jsou zde však tací, kteří si výlet rádi okoření turistickou zacházkou, dostanou možnost projít si naučnou stezku vedoucí od známého pěchotního srubu do Libče k objektu TS-63, který je samotnému Stachelbergu velmi podobný. Celá naučná stezka se však rozšířila až k objektu T-S 82 alias V Končinách. Trasu si turisté mohou protáhnout na Rýchorskou boudu, při čemž cesta na ni přes Rýchorské pralesy je jistě lákadlem pro příznivce lehkého adrenalinu. Po cestě je u každého z pěchotních srubů, neboli objektů těžkého opevnění, panel s informacemi o každém z objektů a problematice, kterou se zabýval. Po části naučné stezky, vede i úniková hra. Účelem celé hry je, že její účastníci řeší šifry a sami mohou procházet příběhem, dotýkajícího se celé výstavby opevnění od začátku do poněkud neúplného konce. Po jejím dokončení mohou obdržet i drobnou symbolickou odměnu. 

Poblíž dělostřelecké tvrze se nachází rozhledna Eliška. „Jedná se spíše o novodobou záležitost. Celá rozhledna se postavila v roce 2014 ve stylu dělostřelecké pozorovatelny.“ vysvětluje Marek Šikola. Právě svým vzhledem zachovává okolí celé tvrze historický ráz. Dalo by se říct, že kdyby nebylo Mnichovské dohody v roce 1938 a celá výstavba se nepozastavila, byla by z ní vidět celá dělostřelecká tvrz Stachelberg a řada dalších objektů pohraničního opevnění. V současné době je však na jejím vrcholu pouze mapa vyznačující ať už ty postavené nebo pouze rozestavěné objekty či ty, které zůstaly ve fázi příprav. Název Eliška je odvozen od jména bezpochyby známé česko-polské královny. Celá rozhledna byla totiž vytvořena na základě pohraniční spolupráce s Polskem za finanční podpory EU. 

Na závěr se nabízí otázka: Kdyby se mohutný vojenský komplex celý postavil, byl by považován za velkolepého československého obra napříč staletími? Jednalo by se o stejný unikát, jako je dnes právě díky svému nedokončení? Možná se někomu nabídne myšlenka, že na světě se vyskytuje mnoho kulturních bohatství, která zdaleka nebyla dotažena do konce. Stachelberg je jedním z nich stejně jako nedostavěný Avignonský most či chrám Sagrada Familia. Na tuto otázku si však musí odpovědět každý sám přímo na místě stejně, jako si ji zodpověděli členové naší výpravy.